Slibovaný kulturní šok se zatím nedostavil. Pár postřehů z rozdílnosti kultur přesto mám.

1) Koberce

Všude jsou koberce. I v našem malém charitativním obchůdku je koberec. Vzhledem k deštivému počasí a tomu, že se nikde nepřezouvá, mají všechny koberce šedě-hnědavou barvu. Při školení v Derby se dokonce jedni dobrovolníci vyjádřili, že mají koberec i v koupelně. Když vykročí ze sprchového koutu, tak jsou hned na koberci. Naštěstí naše ubytování je v tomto směru normální a v koupelně máme dlaždice.

2) Výchova

Předem jsem se obával, že děti ve školní družině budou rozmazlené a bude těžké je hlídat. Opak je ale pravdou. Když si chtějí dva kluci šermovat klacky, ať si šermují. Když při teplotě deset stupňů pětileté dítě vyběhne ven jen v tričku a začne si hrát s lodičkami v jezírku, je to jeho věc. Učitelé jen dohlížejí, aby děti nedělali něco opravdu velmi nebezpečného nebo někoho nešikanovali. Stejně pohodoví jsou i rodiče. Učitelka předávala s úsměvem dítě s rozřízlou rukou a sdělovala klidně rodičům, že si to přivodilo při skákání do křoví. Opravdu pohoda. Navíc jsem zatím neviděl žádné dítě brečet. Malá pětiletá holčička dostala ránu míčem do hlavy a místo toho, aby začala brečet, šla ke klukovi, který jí trefil, a na oplátku ho plnou silou nakopla.

3) Fotbal

Trochu se mi vzpamatoval kotník, tak jsem poprvé vyrazil na trénink týmu Plymouth Estover. Byl to neobyčejný zážitek. První hodina a půl byla jen o kondici, takže jsme běhali, posilovali, skákali – vše bez míče. Když už jsem byl zralý na ručník, přišla příprava s míčem. Trenéra jsem si velmi oblíbil, mluví asi tak, jak si představuji mluvit Rooneyho. Neslyšel jsem od něj větu, v které by nepoužil shit nebo fuck. Herní prvky vysvětluje asi tímto způsobem: Shot the fucking shit to the fucking goal. Sranda byla, že občas se v jeho terminologii ztráceli i místní, takže vše musel předvádět. Příprava s míčem byla hodinová a pak konečně přišla půl hodina fotbalu, na kterou jsem se velmi těšil. Bohužel mé nožičky zvyklé na nic nedělání už příliš nestačili. Jako obránce jsem dostal na osobku právě trenéra. Za celou hru bylo na hřišti asi jen šest faulů a všechny jsem spáchal já, ale trenér přese mě nepřešel.

4) Jazyk

S jazykem stále trochu válčím. Povídání na nějaké téma je v pohodě, ale stále mi nejde takové to hospodské klábosení o ničem. Taky jsem zjistil, že škola mi nadělila mnoho zlozvyků. Na otázku „How are you?“ odpoví „Thanks, I am fine“ jen přistěhovalec. Angličani odpovídají prostě „Good“. Taky jsem zjistil, že „pub“ a „fun“ se nevyslovuje „pab“ a „fan“. „U“ je prostě „u“, takže se vyslovují stejně, jako se píší.

Lukáš