[-] 10/2019 [+]
Po Út St Čt So Ne
30123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031123
Narozeniny slaví tento měsíc:

Luděk Palouček (nar. 06.10.1971),
LukᚠSýkora (nar. 01.10.1984),
Eva Vodičková (nar. 05.10.1975),
Petra Cmíralová (nar. 10.10.1984),
Jan Vojtěch (nar. 16.10.1984) a
Bublina (nar. 16.10.2005).


Svátek slaví tento měsíc:

Tereza Mirovičová (15.10.) a
LukᚠSýkora (18.10.).

 

Sobota 21.července 2007

Ráno se budíme klasicky velmi brzy a klasicky v dobré náladě.Na snídani ve stánku je moc brzy a tak se snažíme co nejrychleji zabalit a vyplout.


Platba za nocleh v „campu“ se smrskla na pouhých 100Kč, pro které si se slovy :“Dejte mi kilo a je to v pořádku“ přišel neznámý pán. Později jsme usoudili, že s provozem kempu neměl vůbec nic společného.


Nejhlouběji do kapsy ohledně ubytování si sáhnul chudák Hruďas.Včera zaplatil nejen za sebe a auto plnou taxu, ale navíc zaplatil i za stan, ve kterém kvůli prudkosti deště vůbec nespal. Když ráno z kupky „prochcaného“ plátna vyháněl litry vody byl mírně nerudný.

Losováním ala „vyber si svůj kamínek“ rozdělujeme posádky a s mlaskotem (škvarkové placky poslané Sachříkovou tchýní jsou skvělé) vyplouváme.

Sestava plavidel:
Radan,Špága, Hruďas – Márty, Hajnej – Sachřík, Hanz – Venca, Luďa

Hanz, který je po náročné noci jaksi mimo sebe, si neustále stěžuje na silné bolesti celého těla, především však na zádech.

 Když odhaluje uprostřed svých rozložitých beder obrovskou podlitinu a nevinně se ptá, jestli tam náhodou něco nemá, je příčina bolesti odhalena.Hanz si však vůbec nepomatuje, kde k modřině jako pěst přišel.

Dedukcí celého osazenstva docházíme k názoru, že v noci prudil ještě někoho jiného než nás a bylo mu po zásluze nakopáno. Hanz se taktéž přiklání k této variantě jako k nejpravděpodobnější, ale evidentně ze svého nočního počínání a jeho promodralých následků radost nemá.


Jak již bylo předesláno v popisu minulého dne, máme dnes namířeno až do Bechyně (15,4km) což je na stojící řece a se zbytkem sil vize na hranici možností. Vytáhli jsme tedy zásoby jídla a pití a línou soulodí se šineme v pohodovém klídku řekou.


(Teď, jak jsem si vzpomněl, na tuto pohodu a fakt, že dávám do placu svého ferneta, se mi vybavila otřesná událost včerejšího dne, kterou jsem opomněl v minulé reportáži popsat.

To bylo tak:
Na naší lodi (Hanz+Luďa) se pojednou začala šířit libá vůně vycházející z podpalubí. Na podobnou skutečnost člověk na pánské vodě nenarazí často...Můj vytrénovaný nos brzy identifikoval překrásný odér kvalitní středomořské lihoviny. Opojení trvalo jen krátce! Zřejmě z důvodu stálého drkocání loďky po nerovném dně se v humusu naší bárky odšpuntovala Hanzova pětihvězdičková Metaxa, kterou jsme si schovávali na slavnostní chvilky. Její celý obsah máme nyní v pantoflích !!!

Plakali jsme všichni !!!)

No a na dnešek už nám zbyl jen rum a fernet !!!

Jakmile se začínáme blížit k rekreačnímu středisku v Dobronicích, začíná ožívat Venca. Prožil zde totiž, co by jinoch, mnoho letních měsíců a mladistvých radovánek
 

Začínají z něj padat perly o prvních sexuálních zkušenostech, mnoha neúspěších a jedné či dvou situacích, které z dnešního pohledu zralých mužů již nemusíme nazvat úplným propadákem. Nostalgie z rozzářeného Václava přímo čiší.


Pro naši výpravu to však především znamená, že jsme Vencovým trikem zahnáni do téměř suchého paralelního koryta Lužnice, vedoucího řadou rozpadlých budov dávno opuštěného letoviska. Z nabízené exkurze po místnostech, kde Venca „vstupoval do života“ má radost snad jedině Eda, který je na podobné prasárničky kadet.
 

Všeobecná radost nastává až cca kilometr od tohoto tábořiště, kde leží obec Dobronice a na pravém břehu je identifikováno hned několik hospůdek.

Urychleně kotvíme a zabíráme dlouhý stůl nejblíže u výdejního okénka. Konečně !


Navíc slečna pípy u je opravdová kočička.

Předháníme se v objednávání, aby každý prohodil s usměvavou blondýnkou alespoň minimální kvantum povětšinou nesmyslné konverzace.
 

Jen Márty si drží punc neovlivnitelnosti kdejakou slečinkou a se slovy „jdu srát“ na půlhodinku mizí v přilehlých kadibudkách.
 

Za noční výkon a bezchybné vedení fondu je Hanzovi udělena cukrářská cena ve formě obrovského cukrového jazyka a upířích zubů. Jeho čertí image se tím ještě zdesetinásobila a několik přítomných dětí se rozbrečelo!
 

Hrneme do sebe pod tlakem pivko i jídlo a brzy nastává čas i na „Krvesají letku“.

Taktéž jako již tradičně píšeme naší milované třídní Janě K. do Ječné 33 a s nostalgií vzpomínáme...
 

Aby erotická nálada šířící se z výdejního okénka ještě zhoustla, přijíždí několik bárek s „mladým masem“ (15-16let), které má naše řeznická partička již od včera v merku.

Pokukujeme, občas něco směrem ke pevně tvarovaným plavkám zamumláme, ale na tak mladé maso si netroufá ani pedofil Bouček. No nic, dáme si ještě rundičku a uvidíme.
 

Relaxace na stánku nás zdržela na necelé dvě hodinky a fond naše velká žízeň i chu nijak neohrozila.

Společná kasa se na vodě z neznámých příčin chová podle opačných pravidel než na letošních, finančně vyčerpávajících, horách. Bohu dík!


Při odjezdu, který se zcela náhodně kryje s odjezdem mladých krásek Špága nevydržel a namíchal další fernet, já sem nevydržel a začal jsem fotit a Venca taky nevydržel a vetřel se pod rouškou fotografování natěsno až do intimní zóny nejzajímavějšímu objektu.


Právě v tu chvíli jsme si všimli, že mezi mladými vodačkami je i šedesátiletý vedoucí...a trošku nevraživě kouká!


Do cíle máme ještě 9 kilometrů a nemáme čas na žerty....Vyklízíme přístaviště a co nejrychleji soulodíme dál!


Eda dal do placu svoje něžné uzené kuře v igelitu, které se snaží udat už od odjezdu z Prahy. Dva dny na vodě mu trošku uškodily, ale příloha fernet zažene všechny nepříjemné pachy.

 Márty zapůjčuje svůj barel na porcování, Eda rozděluje dávky a Venca poté v mělké řece rajtuje s pojízdným kuřecím barem od lodě k lodi. Servis 1A plus !


Pozdní odpoledne je, stejně jako včera, mírně v mlze, ale libé pocity z nálady na líném řečišti přetrvávají dodnes.

Občas někdo usne nebo se jde do řeky ovlažit (tj. na záchod), občas někdo podá flašku nebo řekne něco úderného, občas někdo zapádluje nebo zavzpomíná na naše milé doma. Slunce pomalu klesá...


Poslední zastávka a poslední jihočeská pivka konzumujeme v podivné osadě mírně připomínající cikánské gheto. Pobíhající psi, rozvěšené prádlo, příbytky stlučené z materiálu co přinesla řeka – obsluha vlídná, ale pomalá.

 Pro mnohé již denní výdej energie dosáhl kritické úrovně a s rukou na půllitru usínají.
 

Nikdo se tomu nediví, ani nemá snahu snící kamarády obtěžovat buzením nebo nejapnými vtípky. Sil nemá nazbyt nikdo.
 

Naštěstí se hned za další zatáčkou objevil vítězný oblouk Bechyňského mostu a cílový jez je brzy na dohled (takový rychlý konec nečekal nikdo).
 

V době čekání na odvoz lodí většina z naší vodní tlupy řádí na jezu nebo se kochá  pohledy poskytující malebné údolí pod městečkem Bechyně.
 

Předávka klapla jako již tradičně a navíc nás všechny ochotný floutek za volantem vyvezl krpálem od řeky až k hostinci U Draka.
 

Jedna část vody končí, nastává již několik let tradiční závěrečná žranice.

 Již jen matně si vzpomínáme na doby, kdy poslední den na vodě měl peníze jen Márty a tyto byl ochoten půjčit pouze na alkohol. Navíc by taková blbost, jako kupovat si za poslední peníze jídlo ani nikoho nenapadla.


Dnes je tomu jinak.

Polovina stolu je obsazena limonádami a sodovkami, druhá hutnými bifteky a v rohu se krčí několik smutných piv s opadávající pěnou. Vývoj nelze zastavit.


Abych nebyl jen kritický, ty bifteky byly dle slov gurmánů (Špága, Hanz, Márty aj.) nazvány špičkovými.
Paní vrchní je také příjemná a přestože není nejmladší (odhady se pohybují od 30ti do 40ti dvou let), rádi přecpaně sledujeme její předklony.

Vlak, který by nás odvezl z Bechyně, ještě dnešního večera naštěstí ujel a tak klasickým odjížděčům (nebudu jmenovat) sklaplo.

Další spojení s Prahou ... 4.20 AM !!!

Po vydatné večeři se přibližně v půl deváté vydáváme na obhlídku města.

 Teď jsem nostalgický pro změnu já (Letní tábory ČP 1990-2000), ale na rozdíl od Venci nemám moc erotických příběhů k dispozici. Zase znám ale všechny hospody!

Na některých z nás je vidět, že sedmihodinové čekání do odjezdu vlaku pro ně bude záhul. S vodou skončili s odvozem lodí a teď už se vidí na svých nemovitostech a ve svých vanách.
Nedá se chlapci ale nic dělat, život je boy !

Návštěvu kina jsme zamítli jen kvůli tomu, že už půl hodinky hrají. To že se promítá americká hovadina nejhrubšího zrna by nikomu nevadilo.


Postupujeme dál k náměstí, kde několik chvil bezradně bloumáme okolo kašny. Pak následuje prohlídka zámku s vyhlídkou na řeku. Okolo deváté všichni vysílením popadali na trávu zámeckého parku.

 Nikdo nekomunikuje,někteří usínají!

Je třeba učinit zásadní rozhodnutí, co s načatým večerem.


Po ospalých debatách „vleže“ přistupujeme k původnímu plánu, kvůli kterému se celý den snažíme dorazit do Bechyně. Pokusíme se doplazit na místní letiště, kde si užívá v motorkářském opojení rodina Sýkorovic.


Cesta není tak krátká, jak jsme původně doufali a navíc se na večerně potemnělé čtyřkilometrové trase prohání nebývalé množství draků na silných strojích.


Když jsme se doplahočili až k bráně letiště, je si většina z nás téměř jista, že je jim nějaká motorkářská pornoshow ukradená. Poté co jsme s údivem zjistili, že by lístky vyšly každého na cca 300 Kč, není už vůbec co řešit.


Vyvoláváme bratra Sýkorku s rodinou, a nás navštíví na bráně a přiveze pivo!!!
 

Přiřítil se záhy na rozdováděné čtyřkolce i se svou drahou Petruškou a chvilku „opaskuje“ jako zamlada. Pak, když vidí naše rozpoložení, opravdu odjíždí zpět do hluku letištní plochy a přiváží záchranou pivní várku včetně synka Aleše.


Vyměňujeme si několik teplých slov a máme se k odchodu. Sýkorky nám přejí hodně štěstí a vracejí se shlédnout produkci pornohvězdy Roberta Rosenberga (Hanzova souseda z Barrandova), při jehož orgasmu má být odpálen oslavný ohňostroj.


Cesta zpět se mírně zdramatizovala tím, že skupina, která odmítla jít zpět pěšky (Venca, Sachřík a spol.) a čeká u letiště na taxíka (fond je opravdu bezedný) po 15ti minutách volá, že drožka nepřijede a a na ně počkáme. To šíleně rozčílilo Edu! Měli jsme poté opět po letech možnost si připomenout jeho klasické „divoké“ období.

Nadává, kope do šutrů a pak si lehá do pole a odmítá se hnout.
 

Když se uklidnil, rozzářil se nám nad hlavami ohňostroj (Eda se udělal)!

Předposlední fáze večera probíhá opět v příjemné hospůdce U Draka.


Do limonádového opojení opět vstupují nějaká ta pivka a začínají se míhat i panáčky.
 

Mírně obměněná hra na hádání filmů, ve které se dílo poznává pouze podle „hlášky“ ze scénáře již natolik poznamenaná únava mozkových buněk, že prakticky nikdo není schopen dodržovat jednoduchá pravidla.

Všichni si pletou, v jaké skupině hrají, odpovídají na předvádění vlastní skupiny, napovídají soupeřům, vymýšlejí hlášky, které nikdy v žádném filmu nezazněly ap. Je na nás v zásadě smutný pohled, ale zase není téměř možné se permanentně nesmát.

Když nás z hostince po půlnoci vyhostili, odcházíme přenést zavazadla na nádraží. Většina zde i dnešní večer končí a vyčkává ranního zahoukání vlaku zabalena ve spacácích.

Pouze ve čtyřech (Ra,Má,Hs,Lu) se odcházíme dorazit zpět do města do nonstopu.

Přes pokročilou noční hodinu je zde velmi čilo.


Hanz, který se opět propil přibližně do včerejší kalící nálady, začíná strašit, že už nemá cenu jít spát a že žízeň zlikviduje Colou a únavu rumem.


Jak řekl, tak se i stalo. Márty s Edou se zachránili včasným odchodem a já s rozjetým Hanzem jsme si nad mnoha tuzemáky mumlali životní pravdy do ovarů až do odjezdu vlaku.

Na nádraží nezapomněl Hanz spící kamarády něžně probudit kopanci a řevem, že „už je ráno a musí se chlastat“ a pak už následoval jen poklidný přesun do Tábora a Prahy...!

Jako poslední zajímavost uvádím, že pokladník v Táboře na nádraží každému z účastníků vyplatil přibližně 400Kč z fondu!

Letošní voda skončila a já těsně před osmou usínám v Říčanech ve vaně!

Ahoj!

Fotogalerie
Hruďasovo promočené místečko.
Hanzovi někdo nakopal...
...a nebylo to poprvé (archiv 2005)
Edův kamený systém rozdělování posádek
Škvarková dobrota
Vyjíždí těžkotonážní posádka..
Vyjíždí veselá posádka
Eda se stará...
Čertovský Hanz !
Ještě čertovštější Hanz !
Krvesající voda!
Dopis milé Janě
Téměř šestnáctileté masíčlko...
Chlapáci u okénka
Kočičky za okénkem
Kočička za oknem_detail
Slečna si pochutnává na jahůdce od nás...
Mixer Špága
Sweet 15
Venca se lepí na skupinovou fotku..
Skupina
Romantika
Hruďas a placička
Edovo létající kuře
Houser a Kuře
Masový pojízdný bar
Márty je na záchodě a Venca jezdí po řece a nabízí...
...a je po hostině...
Poslední zastávka před Bechyní
Útočná formace
Edo...jede vláček
Pohoda na jezu 1
Pohoda na jezu 2
Lužnice je za námi...
Paní výčepní od Draka
Špičková večeřička
Vysílení na Bechyňském zámku
Nucená zastávka před branou Motorkářského ráje
Přiřítil se mladík Sekora s milým doprovodem...
...i Aleš
...a už jsme zase u Draka...a je to samá limonáda...
Modifikovaná hra na filmy je velice záživná..
...a to už je ráno na nádražíčku...
Zamyšlení vodáci jedou domů...7hodin 5minut
Diskuze
hajnej 20.09.2007, 15:31:21
wikytor 19.09.2007, 19:19:01
Respect - pohoda jezz :-)
Eda 19.09.2007, 11:42:52
Syky Mr. 19.09.2007, 10:32:07
Eda 19.09.2007, 10:00:47
vena 19.09.2007, 01:37:04
to jsem nevedel ze se eda tak vztekal !!! jak to presne probihalo? to jste nam nerekli
18.09.2007, 10:34:01
Eda 17.09.2007, 20:43:01
dzinedine dzidane 17.09.2007, 19:05:52
Syky Mr. 17.09.2007, 12:39:17
Přidat příspěvek
Autor
E-mail
Text příspěvku
10 zmenšeno o 9 = ?

© SPŠC 2001 - 2019 † Design Green Cat Hosted by UNLIMITED s.r.o.