[-] 11/2017 [+]
Po Út St Čt So Ne
303112345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930123
Narozeniny slaví tento měsíc:

Petra Švorčíková (nar. 18.11.1969),
Gabriela Novická (nar. 18.11.1977),
Michal Valenta (nar. 28.11.1961),
Jan madman Dvořák (nar. 14.11.1978),
Dan Hrudka (nar. 18.11.1972),
Zuzana Hammersch- miedtová (nar. 21.11.1981),
Monika Blažková (nar. 01.11.1984) a
Bára Skalická (nar. 06.11.1983).


Svátek slaví tento měsíc:

Otmar Vobejda (16.11.),
Martin Vávra (11.11.),
Romana Železná (18.11.),
Alžběta Sacherová (19.11.),
Ondřej Fiala (30.11.),
Martin Beneš (11.11.) a
Nikol Benešová (20.11.).

Etapa 4: Jevpatorie (1. díl)

Jestli jsme si už mysleli jak nejsme ostří hoši, tak v tomhle starém městě (založeno cca 500 b.c.) jsme ještě přiostřili. A šlo to zostra. Tak jdem na to.

Po úmorné cestě přes půl Ukrajiny se konečně dostáváme na bojiště další etapy. Po počátečních obtížích s ubytováním (přijeli jsme oproti úplně původnímu plánu asi o týden později, což ale Evženův bratranec zapomněl tetě jaksi dát na vědomí) se všechno řeší tetiným rázným zásahem a můžeme jít k moři. Dorazili jsme sice až kolem půl 8, ale to je vzhledem k místním teplotám přes den téměř ideální čas. To ale ještě nevíme a tak vlastní sůl z vlaku rychle měníme za sůl Černého moře. Výhodou je, že bydlíme v domě s výhledem přes park na moře. Mimochodem, dům ve kterém bydlíme je starý několik set let a původně si ho pro sebe postavil řecký obchodník. Teď je rozdělen na tzv. komunálky - z jednoho "bytu" jich je nasekáno víc, některé mají přitom společnou kuchyň, koupelnu apod. Bohužel se toto uspořádání na domě projevuje podle na Ukrajině zřejmě oblíbeného hesla: co není moje, na to seru.

Ještě mokří dáváme u stánku pivko a už nás volají k večeři. Rychlá, ale důkladná sprcha a jde se na to. Stůl na verandě je plný jídla, po našem vlakovém půstu toho ale moc sníst nedokážeme. Zato vodečka, to by nám šlo. Na přivítanou, na chu, na shledání po letech, na chu, ... Opět se počítá v lahvích.

Během večeře se také dozvídáme, že na náš původní cíl - festival Kazantip - máme radši zapomenout. Důvody nejsou až tak podstatné, ale více méně se točí kolem naprosto přestřelených cen úplně všeho. Popravdě řečeno, když už to přijde moc i lidem z Moskvy ... No nic, plány kdyžtak upravíme, ale teď je co? No přece pátek večer!

V doprovodu Vovy - manžela Evženovy sestřenice, který zná Jevpatorii jako svůj služební odznak (u policie už sice 2 roky neslouží, ale i tak) vyrážíme na plážové korzo. To je něco jako pou u moře, kde je na širokém chodníku nad pláží mraka stánků, střelnic, grilů se šašlikem a dalších více či méně kýčovitých lákadel. To vše lemováno několika diskotékami a podobnými (zdráhám se použít ten výraz) hospůdkami. Chvíli korzujeme, popíjíme pivko, kouříme a kecáme. Asi po hodině Vova navrhuje, že by se mohlo jít na parník. Naše výhrady stran očekávaných přehnaných cen vodky na palubě hravě rozptyluje s tím, že se s vyhazovačem na lodi zná, a že tedy nebude problém koupit někde pár lahví a pronést je na palubu. Nenecháváme se dlouho přemlouvat a s cinkající taškou se naloďujeme.

Kdo někdy byl v Praze na parníku, dokáže si asi představit, kde jsme. Jenom místo vltavy je Černé moře a místo panoramatu Hradčan panorama přístavního města. Ale diskoška je to pořádná a hraje se snad výlučně tvorba psaná azbukou. Donesené zásoby rychle dochází (samozřejmě plynule přecházíme na zdejší skladové zásoby) a začínáme se dostávat do obrátek. Například hrajeme hru "mluvíme jenom rusky", což se možná nezdá, ale to docela sranda. Zvl᚝ Vova se výborně baví. Hodnotíme pochopitelně kvality tančících a jinak se zde natřásajících slečen a jak se ukazuje, i my jsme obdobně hodnoceni.

Když jsme už vážně v dobré náladě, přistává u našeho stolu jedna místní a po té, co si ověří, že jsme skutečně cizinci, začne postupně zpracovávat Gora. Popravdě řečeno, trochu moc tlačí na pilu a někteří z nás nabývají dojmu, že slečna tak trochu smaží. Gorovi se samozřejmě zamlouvá, ale my ostatní dáváme zbytky rozumu dohromady a vzájemně se ujišujeme, že tady prostě něco nesedí. Nejprve se snažíme poskytovat Gorovi alespoň přátelské chlapské rady ("jestli jí chceš píchat, tak si vem aspoň 3 gumy" apod.), ale v zápětí přichází zvrat. Milá slečna zřejmě naši společnost neodhadla úplně přesně, nebo z toho, že pouze 3 z nás mluví česky usoudila, že Vova má s námi pramálo společného. Její nabídka, aby (volně řečeno) "jí dělal pasáka a obrali nás všechny", se po zásluze nesetkává s pochopením, natož s kladnou odpovědí. Její rychlý odchod od stolu si bohužel Goro vyložil v první chvíli tak, že jsme mu nepřejícně odehnali kost, ale krátké vysvětlení a pár panáků to napravilo. Dál jsme se už věnovali tomu hlavnímu, totiž konzumaci. Závěr večírku probíhal v baru s poetickým názvem Lesnaja skazka (?, něco jako Lesní pohádka), kde jsme dílo zakončili několika stakany po 100g. Jak se dostáváme do postele, je další ze záhad tohoto výletu.

Další den je sobota (18.8.) a tak neděláme nic. Abychom se u toho tak nenudili, tak celý den popíjíme, občas se vykoupeme v moři a popíjíme. Za tetou dorazila její kamarádka z Dněpropetrovska, takže je další důvod k tomu, dát si pár skleniček na seznámení a přivítání. Pohodička. Večerní korzo (Goro o něm ale nemluví jinak, než jako o "perónu") se nese v tradičním duchu - zevlování, pivka. Sbíráme síly na zítra.

A sil je nám opravdu třeba. Neděle je den, kdy naši hostitelé slaví výročí svatby - 40 let, to už je důvod k večírku. Kolem poledne jsme odvezeni za město na pláž, která narozdíl od městského nábřeží nabízí čistší vodu a povrch tvořený malými kameny. Sluníčko svítí, šašlik se griluje, lahev za lahví rychle mění objem a panuje všeobecná pohoda. Trávíme poměrně dost času v moři, takže se nám sluneční paprsky nezdají tak ničivé, což je ovšem pouhá iluze. Podaří se nám dokonce málem udusit Evžena, když v nestřežený okamžik usne na pláži a je ihned zahrabán vrstvou kamínků. Kouká mu jenom hlava. I tak se začíná dusit a s klením se vyhrabává. No co, dáme si panáka, ne? Nejsme samozřejmě jediní, kdo pije. Šampionem se nečekaně stává Bába. Bába je naše jméno pro Evženovu pratetu (?), která ač žije většinu života na Ukrajině, neumí ani slovo jinak, než maďarsky. Ale pije jak carský důstojník. Lampy po 100 - 150g v ní mizí jedna za druhou a tak není divu, že s přibývajícím časem usedá pod nedaleký keř a začíná zpívat maďarské lidové. Po tom co odpadá je odnesena a odvezena. Je asi čas se vrátit, sluníčko stejně začíná zapadat. Hurá na korzo.

Etapa 1
Etapa 2
Etapa 3

Fotogalerie
Večeře v Jevpatorii
Přístav v noci
Přístav v noci
Igelitka vylovena!
... v noci
Diskuze
15.11.2007, 16:02:58
Bob 15.11.2007, 15:13:12
neboj, v dalsim dile bude finale a potom uz jenom poklidne popijeni rezaveho moku (vetsinou) ;-)
LP 15.11.2007, 14:51:30
Přidat příspěvek
Autor
E-mail
Text příspěvku
2 spolu s 7 = ?

© SPŠC 2001 - 2017 † Design Green Cat Hosted by UNLIMITED s.r.o.