[-] 12/2017 [+]
Po Út St Čt So Ne
27282930123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Narozeniny slaví tento měsíc:

Martin Vávra (nar. 07.12.1972),
Tereza Mirovičová (nar. 06.12.1978),
Alžběta Sacherová (nar. 01.12.1970),
Johanka Rédlová (nar. 04.12.2003),
Jan Wiky Wilkner (nar. 20.12.1977),
Bob Novický (nar. 14.12.1978),
Pavel Dofek (nar. 04.12.1972),
Lucka Šrámková (nar. 31.12.2008) a
Nikol Benešová (nar. 27.12.2013).


Svátek slaví tento měsíc:

Radan Houser (15.12.),
Lýdie Holinková (14.12.),
Eva Vávrová (24.12.),
Jitka Krausová (05.12.),
Eva Vodičková (24.12.),
David Vodička (30.12.),
Dan Hrudka (17.12.),
Miloslav Marel (18.12.),
Bára Skalická (04.12.),
Eva Fialová (24.12.),
Nicolas Dofek (06.12.) a
Bahruška Wilknerová (04.12.).

 

Středa 15.7.1992

Na Bulharsko-Jugoslávské hranici je tak ukrutná fronta, že se i standardně poměrně bojácný Eduard po několikahodinovém pospávání ve stojící frontě samovolně odhodlává k odvážnému manévru.

Svévolně opouští konec několikakilometrové fronty čekajících Bulharů a odjíždí do fronty mezinárodní (též přeplněné čekajícími Bulhary).
 

Když tímto husarským kouskem blokujeme cestu koloně holandských kamionů, je Burda jedním z osmahlých driverů nazván „Maniakem“.

Autenticky zaznamenaný Radanův referát popisující situaci časně ráno:
• Na této hranici je žumpa!
• Odbavení jednoho automobilu = 15 minut
• Už 1,5 hodiny čekáme na třetím místě !!!
• Celníci mají v kleci uzavřeného vzteklého mechanika, který je uvázán celý den na řetěze. Poté ho vypustí na určené vozidlo a ten šílenec ho rozmontuje do posledního šroubečku!
(Bohužel los vyšel na BMW 525i stojící dvě místa před námi)
• Nikdo (mimo nás) netuší, že socha Venuše je ukryta ve „Vaně“.(Málokdo dnes tuto poznámku chápe, přestože už víme, že Eda má samozřejmě opět na mysli vanu „koženou“)

Když jsme se po několika hodinách čekání konečně dostali na „Yugoslávskou“ stranu připadáme si jako v jiném světě.

Konečně jsme unikli z bulharských spárů a jsme zase o trošku blíž civilizaci. Navíc na druhé celnici stojí jen jeden rozesmátý klasik v uniformě a zve nás posunky dál. Odbavuje totiž 100x rychleji než regiment Bulharů za námi a v prostojích mezi jednotlivými auty se velmi nudí.

Zdlouhavá cesta do Bělehradu trošku zasmrádá průšvihem, nebo oba znavení řidiči soustavně přivírají víčka.
 

Bloudění v tomto velkoměstě a neustálé dotazy na směr cesty na Novi Sad, způsobily, že Burda s Edou už nekonverzují jinak než chorvatsky, popř. srbsky a víceméně si soustavně nadávají. Vůbec jejich rozpoložení, ani konverzaci nerozumím a navíc si odkopnut na zadních sedadlech připadám velmi méněcenně.

Když Burda ještě ke všemu naladil místní rádio hrající výhradně depresivní Jogurto-hity a Eda začal hystericky řvát, že do kokpitu vlétla životu nebezpečná „Delta moucha“ a že je to náš konec, musíme urychleně udělat ozdravnou antiponorkovou zastávku.

Na okraji rušné výpadovky se snažíme vzájemně dohodnout, že to spolu do Čech zkusíme ještě vydržet a budeme alespoň předstírat zbytky kamarádství.


Další zastávku už konáme poblíž bydliště Filipovy tety, a přestože slovo „Vybagrovanec“ se skloňuje ve všech pádech, nálada už je podstatně poklidnější.


Filip a Radan se v rámci navození úplné idylky rozhodli zchladit svá těla v Dunaji, avšak okamžitě jsou strženi nebývale silným proudem a těsně zachráněni místním rybářem.
 

Své koupací mánie litují večer ještě jednou, a to při večeři u tety, když poslouchají příběhy, jak ještě před 14ti dny plavaly v proudu Dunaje mrtvoly (válka ještě nedávno zuřila velice blízko!).

Vydatné jídlo a čisounký nocleh ve vile velikosti hradu opět dodává naší expedici sílu a zdá se, že svítá naděje vidět ještě někdy domovinu.

Čtvrtek 16.7.1992

Od tety vyrážíme cca ve 14 hodin směr maďarské hranice.
 

Opět se trošku zhoršila ponorková nemoc v naší posádce (tedy především Eduard x Filip), nebo se Burda přes mnohá varování chystá podniknout v areálu celnice další ze svých nebezpečných „mírně“ pošetilých kousků.


Neznámé Jugoslávce totiž slíbil, že projede společně s ní hranice v jejím mini vozítku Yugo jako „Volavka“ . Vůbec mu nevadí, že je stroj  napěchován po střechu pašovaným alkoholem a balkánská vězení jsou nehostinná . Zajímavé na tom je, že dívka se pokusila projet od rána hranice již několikrát a vždy neúspěšně. Celník prý vždy jen zauká na dveře plné koňaku a bez dalšího jednání jí vykáže zpět.
Její taktika celý den spočívá pouze v tom, že si vybere frontu s jiným celníkem, zajede na konec a zkouší to dál.
Dnes má asi špatný den, nebo do našeho příjezdu ještě neprojela! Filip má být ten, který upoutá pozornost celníků na sebe a litry chlastu se nerušeně dostanou do Maďarska.

Eda je z toho před kolapsem, ale Filip klidně hlásí něco ve smyslu: „Ale Radane, lidi si přece musej pomáhat“(je jasné, že bližnímu se pomáhá o to lépe, když je to opálená kočička...).

S Eduardem tedy odjíždíme do fronty a záhy se ocitáme bez problémů v Maďarsku. Parkujeme nenápadně cca 150m od závory a čekáme.

Po půl hodince je Eduard v takovém stavu, že je lepší od něj udržovat odstup. Nadává, šermuje rukama, kope do okolních předmětů. Mimo to v pětiminutových intervalech sedá za volant, startuje a zcela vážně chce Filipovi ujet. Ten si zatím vesele krouží celnicí, až se mu na třetí pokus u slepého celníka daří Jugoslávku i s pálenkou provést na druhou stranu.
Dostává sladkou pusu a od Edy neuvěřitelný sprďunk.

Burda se vyznačuje tím, že vůbec netuší proč je Eda tak rozdováděnej a vůbec nepřipouští nějaké své pochybení.
No nic, hlavně že pokračujeme i nadále ve třech!

V průběhu cesty po rovinatém Maďarsku se situace ve škodověnce jaksi otočila. Zatímco Radan se s přibližující se domovinou uklidňuje, Burda, neznámo proč, začíná nadávat, nic mu nevoní a v nejlepším případě spí. Několik desítek kilometrů před hranicí dokonce obě činnosti kombinuje a nadává ze spaní!

Maďarsko-slovenskou hranici projíždíme raději aniž bychom Filipa vyrušovali ze spánku...máme pocit, že je to tak lepší.
• Když jsme ho však těsně před Bratislavou vzbudili, ukrutně nadává, že prospal celnici.
• Když jsme ho nechali na sídlišti Petržalka spát v autě a šli se projít na poutní místa z Letmé Apocalypsy 1991, zase nadává !!!
• Když s Edou chceme prožít noc uprostřed sídliště pod širým nebem, nadává, že jsme kreténi a že je to strašně nebezpečný.
• Když se všichni tři cpeme do auta, nadává,že se tam nikdy nevejdeme.
• Když má spát na předním sedadle nadává, když má spát vzadu nadává....Zkrátka pohoda!

Navíc v areálu Mkový něco tak hustě smrdí, že by to normální člověk neměl vůbec přežít !

 

Pátek 17.7.1992

Ráno ještě provádíme zajímavou exkursi po památných místech LA 1 a pak už hajdy do Prahy.
 

Bohužel máme suchou nádrž a vůbec žádné peníze na benzín!!!

Zase pomohl rentiér Eduard, kterému maminka „Kytička“ přibalila do krabičky poslední záchrany 20 CHF o kterých do této kritické chvíle mlčel. A jsme zase boháči !!!

Okamžitě jedeme hotovost proměněnou na korunky rozfofrovat k nejbližší pumpě.

Filip snad ze vzteku, že už zase nemáme žádný peníze, chce pumpu zapálit a snaží se přímo při tankování rozdýmat jednoho z posledních velbloudů. O připálení si ještě velice drze říká obsluze čerpací stanice.

Cesta Bratislava – Praha probíhá bez problémů.
 

Přibližně v polovině trasy po D1 jsme se rozhodli prodloužit expedici  ještě o několik dní návštěvou u některého z kamarádů.

Vzhledem k tomu, že jsme zcela bez financí a budeme potřebovat „trošku založit“, nepřipadá v úvahu nikdo jiný, než samaritán a ochránce vdov a sirotků – Martin Vávra.

Řeporyjská zahrada nás však vítá nečekaně zcela opuštěna !


Vybíráme z podlahy auta, zásuvek a rohů kapes zapomenuté drobňásky.

 Máme právě tak na 6 piv (cca 40 Kč).

To není na pěkně prožitý večer mnoho! Nezbývá, než se zamyslet, kde by se sponzor Márty mohl pohybovat.


Jako první volíme prohlídku hostince „U Franty“, kde opravdu sedí nejen Márty,ale i většina zaměstnanců firmy Reproservis a notně konzumují. Dá se říct, že už jsou dost pod parou!

Márty se sice bez námitek chopil sponzoringu naší vysáté výpravy, ale po první půlhodince, ve které mu zmateně jeden přes druhého líčíme zážitky z výpravy, odmítá dál poslouchat. Nezabírají už ani příběhy o rumunských závodních Daciích.

Nevadí, budeme tedy pít tiše !

Večer jsme zřejmě strávili v některé z místních náleven, nebo ještě pravděpodobněji na zahradě u basy kuželek.

Sobota 18.7.1992


Mega akci L.A. 2 zakončujeme celodenním příjemným houbařským výletem na Plzeňsko do oblasti vesnice Kařez.

Výpravě šéfuje Mártyho strejda Vršník, takže vše funguje!

Odpoledne ještě děláme luxusní smaženici, vyklízíme utahanou škodovku a nacházíme zdroj nelidského smradu, který nás v posledních dnech provázel (bulharský sýr zapadlý za sedadla).

Posledních 11 Kč, které naší expedici zbylo, bylo věnováno jako již pravidelně jenom mně...
10Kč Jízdenka Praha – Senohraby
1Kč WC Hlavní nádraží.

Fotogalerie
Kdesi v Maďarsku
U Mártyho na dvorečku 1
Tak a zpátky a chlastat !
Eda předvádí překračování rumunsko-bulharské hranice.
Únava a vyčerpání.
Klasický Medvěd !
Diskuze
Karel 20.12.2007, 14:40:29
LP 13.12.2007, 13:44:54
Petra 13.12.2007, 09:57:44
a na co se Ludku budeme moci tesit priste? Priznam se, ze jsem zvedava na kroniku treba z Jablonne... :-)
12.12.2007, 13:31:12
Petra 11.12.2007, 09:08:05
kdybys to Ludku nepsal Ty, tak bych ani neverila, ze se to mohlo stat... :-)
Přidat příspěvek
Autor
E-mail
Text příspěvku
4 sečteno s 1 = ?

© SPŠC 2001 - 2017 † Design Green Cat Hosted by UNLIMITED s.r.o.