|
|
||
           
|
Hudební buldozer Wollongong vyjel z jeskyně Takoví normální zabijáci V nacpaném prostoru malého rockového klubu se začíná drolit omítka ze stropu a vlnit podlaha. Před surovým kytarovým zvukem byste rádi instinktivně ustoupili, ale není kam. Do té doby nenápadní chlapíci, popíjející pivo u baru, se proměnili ve Wollongong, jednu z nejhlasitějších kapel současného českého undergroundu, a vyrazili představit svou první dlouhohrající desku. V sále to vře, baskytarista se s publikem jakoby přetlačuje, subtilní bubeník masakruje soupravu a vysoký kytarista budí dojem, že jeho nástroj probíjí. Mezi skladbami se z reprobeden ozývá chrčení, pískání a bručení. Buď se v nich něco taví, nebo prosí o milost. Riffy z pravěku V jazyce původních obyvatel Austrálie znamená slovo wollongong nestvůru - aboriginé tak kdysi křičeli na lodě dobyvatelů, které se blížily k jejich pobřeží. Také hudba stejnojmenného pražského tria může leckomu nestvůru připomínat, protože kritéria snesitelné tvrdosti a hlasitosti jsou individuální, závisejí na vkusu a posluchačské zkušenosti. Pro někoho může být vrcholem hlomození Janáček, pro jiného heavy metal, a i ten už dnes ve srovnání s novými extrémními styly grind nebo crust působí jako čajíček. Tvrdost Wollongong připomíná neandrtálský pudový rokenrol, jakousi učebnici pravěkých kytarových riffů, vystavěných kvůli brutálnímu zkreslení do masivní zvukové stěny. "Jakou hodnotu může mít řev a rámus?" může se oprávněně divit skeptik. V podání Wollongong je jednou velkou drtivou emocí, v níž se všechno podřizuje naléhavosti a opravdovosti. Hudební agresivita a nasazení na pódiu představují užitečný ventil vzteku pro zúčastněné muzikanty i publikum a zároveň přinášejí zážitek očistné živočišnosti. Je to expedice za původními přírodními obyvateli vlastního Já. Výsledný dojem posiluje také to, že skupina zcela postrádá jakékoli atributy extravagance, siláckosti a stylizace. Tři obyčejní muži kolem třiceti, spíše introverti, trička, džíny, žádná silná prohlášení, pravidelná zaměstnaní. A přesto má člověk po jejich koncertu pocit, že právě viděl největší punkery ve městě. Dohromady se dali v roce 1999 při společné návštěvě koncertu další výrazné pražské skupiny GNU. Kytarista a zpěvák Todd je Kanaďan, ale nijak to do světa nevytrubuje. Možná i kvůli zkušenostem z prvních koncertů, kde se pořadatelé na jeho javorové občanství snažili nalákat návštěvnost, což ho řádně namíchlo. Vzdělaný vysokoškolák je velkým znalcem a obdivovatelem české nezávislé scény. "V porovnání s Kanadou a USA je malá a bez možnosti prezentovat se v zahraničí, ale právě proto zůstává svobodná, nevyzpytatelná a nezvykle pestrá," pochvaluje si Todd současnou adresu. Svůj hudební život Wollongong důsledně spojují se zdejší hardcorovou a punkovou komunitou, která podobně jako v cizině důsledně funguje podle pravidla Do It Yourself (Udělej si sám). Spojuje ji sympatické přesvědčení, že kultura se má dělat po práci, být založená na nadšení, ochotě investovat čas a energii bez profitu a touhy po kariéře, na hrdosti na nezávislost a uměleckou svobodu. Takhle fungují hudební vydavatelství (jako např. Malárie, Silver Rocket nebo Guerilla), takhle se vyrábějí fanziny (např. Move Your Ass, Banana) i knížky, půjčují auta i aparatura, takhle funguje organizace desítek festivalů, které se téměř nikdy nedostanou do přehledů kulturních akcí. Láska a válka Nová a vůbec první dlouhohrající
deska Wollongong nese zlověstný název Stark Naked Creeping
Macroeconomic Fascism (Úplně nahý plíživý makroekonomický fašismus)
a zpívá se na ní z pochopitelných důvodů anglicky. Texty se v
zhuštěných, heslovitých náznacích snaží o popis nervózního,
nejednoznačného světa. Kytarová lavina zlověstně hučí a Toddův řev
varuje. Politika - pořád ti slibují něco, co se nedá uskutečnit.
Válka - silnější útočí na slabšího, lidem se to nelíbí, ale nevědí,
co s tím, lepší by bylo mít "výhodu nevědomosti". Z nástrojů i hrdla
leze další nervózní špína, zvuk lítosti, vzteku a bezradnosti. Láska
- ty, které si zaslouží obdiv, ho nikdy nedostanou. Společnost - o
lidech, kteří říkají, že nikdy nebudou součástí té divné společenské
hry, ale dřív nebo později se jí stanou. To, proč Wollongong tak
tlačí na pilu, má zřejmé důvody: strach ze sebe, svojí slabosti a
pohodlnosti, snaha vzdorovat okolí, které využije každého okamžiku,
aby člověka stáhlo do stáda a zbavilo sebeúcty a aktivity. Vybuzené
zesilovače, rány do bubnu, hysterický řev - jak účinněji připravit
bojovníky na další bitvu?
Wollongong - Stark Naked Creeping Macroeconomic Fascism LP První co mě při poslechu téhle desky napadá, je přirovnání k letnímu asfaltu. Takovému tomu tradičnímu, litému, částečně rozpuštěnému ve vedru, kdy už máte propocené úplně všechno, včetně erotického prádla. Je hustý, zlověstně temně lesklý, ale jakoby se tvářil úplně nevinně. Až do momentu, kdy do něj šlápnete. Jen tak vás nepustí. A i potom neopustí. A teď si k tomu přidejte situaci, kdy do něj někdo jako bonus pro vaše bosé nohy rozsekal pár set žiletek a občas nějaký ten střep z laboratorního skla... Upřímně řečeno, pak mě taky napadl jistý vtip o přijímací zkoušce do klubu drsňáků, ale to by bylo jen pro ty cyničtější jedince. Tahle nahrávka zkrátka není pro slabé povahy. Ještě než se vůbec rozjede první písnička, rozezní se z beden zvuk přebuzeného zesilovače, a hned od počátku, kdy se svým ostře řezavým zvukem kytara zaryje do vašich uší, je nejspíš i těm s pomalejším myšlením jasné, že tady prostě končí legrace. Wollongong nejsou, jak by název podle australského města napovídal, z opačné polokoule, ale trio z městečka Jeneč, ležícího kousek na západ od Prahy. Aktuální počin z konce minulého roku je už jejich druhý, a krom debutového desetipalcového vinylu "Know Evil" mají po asi osmi letech existence na svém kontě i dva singly a účast na pár (i v zahraničí vydaných) samplerech, takže už je těžko můžeme považovat za nějaké začátečníky. A to i přesto, že se nikam necpou, takže slavní nejspíš nikdy nebudou. Což je ale to poslední, co by v souvislosti s jejich aktuálním albem bylo důležité. Obdobné kapely často znějí naživo tvrdě a surově, ale pak si pustíte jejich nahrávku a z reprobeden vám zní sice hlasitý, ale plochý a dokola obehrávaný odvar toho, čemu se říkává rocková energie. Syrový ejakulát, který tryská z tohohle jícnu podzemního pekelného města, jaké znají všichni pařani akčních her, ovšem rozhodně není z toho druhu. Je zajímavé, kam až se dá v hudbě dojít, pokud kráčíte na opačnou stranu, než v současnosti většina domácích, více či méně populárních klubových jmen. Koho tím myslím? Skoro všechny ostatní - je zcela jedno jmenují-li se the.switch, Riviera Playboyz, Post-It nebo třeba Cocotte Minute... A co víc - zatímco jinde považují komerční neúspěch za prohru, tady se s ním předem počítá jako s nutnou daní. Což návazně protagonistům zcela uvolňuje ruce a dovoluje nedělat kompromisy. Ty byste totiž mezi osmi brutálními kusy opravdu hledali marně. Tady si na drsnost zkrátka nikdo hrát nemusí. Dovedu si představit, že touhle deskou budou někteří komerčněji úspěšnější opovrhovat, ale nedovedu si představit, že by tohle někomu mohlo připadat úsměvné, jako některé počiny zmiňovaných kolegů připadají fanouškům Wollongong. Duch celé desky je temný, ale spíš než nihilismus působí občas jako zhmotněné zoufalství, jako nekonkrétní volání o pomoc, které někdo anonymně načmáral třeba klackem do čestvě napadaného sněhu. Riffy se repetitivně opakují, ale přesto je vše zcela nevypočitatelné, a ani na okamžik se nezklouznete do jistoty, že přesně už víte, co se bude dít v následujícím momentu. Ačkoliv je kapela pouhé trio, nepůsobí ani na moment prázdně, systematicky staví struktury skladeb, a to aniž by na nahrávce využila studiového násobení třeba kytar. Dobře je to patrné třeba na "Faith And Desertion", kde se jednotlivé prvky vzájemně prolínají a doplňují zároveň, nikdy neznějí unisono, a přesto skladba postupně graduje a hutní. Zpěv zůstává decentně v pozadí a nastoluje tak otázku, proč se někteří jiní zvukaři snaží překonat fyzikální realitu a přesvědčit posluchače nahrávek, že vokál může být hlasitější než zpětná vazba přebuzené kytary nebo salvy bicích. Ještě dvě věci stojí na závěr za
zmínku. Tou první je velmi povedený obal, který je kombinací
tmavěmodré a hnědé barvy, a jako takový docela dobře konvenuje s
obsahem nahrávky, a který byl těžkým oříškem i pro nový skener,
který jsem na něm otestoval. Tou druhou je pak skutečnost, že vedle
cédéčka, o které se postaralo podobně jako o debut pražské
vydavatelství Silver Rocket, je pro skalní příznivce těchto nosičů k
dispozici i klasické vinylové album, které souběžně vydala moravská
značka Malárie. A i tuto skutečnost lze dnes chápat jako jednoznačně
vyjádřený názor.
WOLLONGONG Stark Naked Creeping Macroeconomic Fascism (Siver Rocket / Malarie Records) Keistas pavadinimas grupei iš Čekijos, ane? "Gūglė" sako, kad tai miestas kažkur Australijoje. Tiesa, ne visi grupės nariai yra čekai - grupėje yra ir kanadietiško kraujo. Pirmuosius garsus šis trio pradėjo skleisti 1999-aisiais, kai išleido trumpą albumą pavadinimu "Three". Po kelių metų pasirodė albumas "Know Evil" bei dar vienas EP "In Times Of Trouble You Can Take My Hand" - kartu grupe LYSSA. "Stark Naked..." pasirodė senokai - praėjusių metų gale, tačiau įkrito į ore>net WOLLONGONG koncerto Lietuvoje proga. Iš karto prisipažinsiu, WOLLONGONG yra viena tų grupių, kurios netelpa į standartines stilių lentynas. Sakyčiau, kad jie groja rokenrolą, bet tada tai turėtų būti labai labai plati sąvoka. Tas pats ir su pankroku, hardkoru ar net savotišku folku. Ką girdžiu, tai nenutylantį veržlų traukinio dundėjimą, ką matau, tai garvežį, plėšantį tamsą ir tylą. Isteriškas mašinistas iš jo kažką rėkia. Gal dėl minėtojo kanadietiškojo kraujo, WOLLONGONG kūryboje yra savotiško kanadietiško hardkoro (NOMEANSNO, VICTIM'S FAMILY) atgarsių. Tačiau taip pat sėkmingai kituose kūriniuose jau girdim savotišką olandų The EX interpretaciją, flirtą su amerikonų FUGAZI emocore ar pragarišką britų MOTORHEAD rokenrolą. Ir tai dar ne viskas: yra čia ir pankroko triukšmingumo, ir indie svajingumo. Viskas sukepta į triukšmingą tvirtą ir įvairiaskonę masę. Daugiau apie grupę ORE vertina 8 iš 10
Stark Naked Creeping
Macroeconomic Fascism Wollongong, c'est un coin à touristes en Australie. Pour ce qui nous concerne, ça sera un groupe tchèque avec un nom pas terrible qui sonne comme un retour aux seventies et le bruit de bottes de la musique progressiste. Mais le Wollongong tchèque a une toute autre philosophie. C'est du pur rock'n'roll baigné dans une bassine d'acide et de noise garage. C'est crade avec comme un bruit de gravier dans les rouages, une musique qui ne connaît qu'un seul rythme, relativement basique mais jamais simpliste. Il y aurait comme du Tar de la grande époque avec un son passé au karsher. Un bloc monolithique impénétrable qui aurait ce bon vieux rock'n'roll comme religion. Sous une couche de saturation, le trio aime les mélodies poignantes sans chichi. Répéter ses lignes blanches, tenir la note, aimer faire vibrer ses instruments, faut que ça sonne bon dieu. L'album se termine par la ballade pour homme de la Pampa, False firies and fables II, où après de folles courses en avant avec des embardées sauvages teintées de désespoir, Wollongong décide de poser ses valises et nous arrache une larme de pierre. Un très bon disque fiévreux pour se cogner la tête contre le mur.
Wollongong Stark naked Creeping Macroeconomic Fascism LP Pohrobci pravdy. Opak plíživosti, hbitej nástřel. Seš věřící, nebo zběh? Epickej název, dlouhý písně. Buklet křičí svojí uměleckou řečí, tohle je kompakt. Zvuk, kterej vám přemaluje pokoj. Svlíkni se, stejně budeš nahej. Posloucháš? Kovové chvění žil. Hlas visí na posledním špagátu hlasivky, ale protest nekončí. Angažované texty v tom dobrým slova smyslu, namísto mlácení prázdný slámy vytloukání lží, nový průzor skutečnosti, ukaž, otřu ti oči, máš je celý zaprášený... „No Talk of Compromise.“ Nenápadné začátky, nesmělé vybrnkávání bustrovaných provazů, které si dávají záležet a dostávají prostor, aby pořádně dozněly, déle. K nim hlas, ten co stojí na kraji strže a čeká na bouři, aby ji pošeptal: řekni, že jsi ticho naruby... Pozvolna a promyšleně tavený proud kytar střídmých, kvílivých, filtrovaných, navrstvených, horké střely na gumě zpětných vazeb, vykartáčovaný zpěv z dálky a bicí vespod, téměř pokradmu a nade vším poskakuje mechanický skřivan činelu, těkající po rozviklaných hladinách harmonií. A taky virbl ocelových blán. Noise? Nikoliv v prvé řadě a nikoliv opatrně, nestavějí hlukový sádroš. Bratři klepají na vlastní zeď znalým ukazovákem železného zedníka, klepou a uvažují, uvažují a řvou do ní, ale jen tak, aby jim ozvěna rozčísla struny i nazpátek. Noise? Ne, otlučou vám tělo ve středním tempu, rychlejších skladeb poskrovnu („As Sick As We Are of This“), repetitivní kytarové pasáže vám hypnoticky zastrouhají mozek, až prohlédnete. Přímo a zřetelně uvidíte jejich pravdu. „One Eye Blind.“ Noise? Ano, ale spíš očekávání, připravovaná bouře: nespěchej na mě, miláčku, víš k čemu dojde, ale nemáš tušení jakou cestou. Slyšíš to? Ne, to není příboj krve, nech tý romantiky, to je zběsilý čerpadlo, který se urve, jestli se ještě jednou nadechnu. Zarej do mě nehty. Seš unavená? Já taky ne. Mám rád ty
tvý hlučný ukolébavky, ještě mi zazpívej, jen o něco pomalej, ať ti
můžu vyhladit víčka do spánku. Ty moje falešná vílo...
WOLLONGONG – „STARK NAKED
CREEPING MACROECONOMIC FASCISM“ První, co mě během několika sekund poslechu napadlo, byla otázka, jestli jsem někdy slyšel desku, z jejíchž drážek se po zaříznutí jehly ozve chrčení vybuzeného komba, a ona byla špatná? Odpověď je samozřejmě jasná. Neslyšel. Posledním důkazem byla pro mě nová deska pražských Wollongong, která nedávno vyšla ve spolupráci Silver Rocket s Malárií a upřímně řečeno si ani neumím představit, že by se objevila pod záštitou jiného vydavatelství. Wollongong zapadají mezi ostatní Silver Rocket výrostky jak hudební mluvou, tak názorově. Testování probíhalo jednak v klidu domova, kde jsem asi nutně pokoušel dobré sousedské vztahy, jednak za hustého provozu na D1, v nočních podmínkách a za husté mlhy. Já, jako testovaná osoba, jsem při poslechu oplýval zdravou dávkou agresivity, ale současně takto nakonfigurovaná sestava dokázala svést přebytečné napětí jako hromosvod někam mimo plechovou klec vozidla a ze smrtelného silničního závodu se stala méně vzrušivá hra s autodráhou. Doma jsem si zase více užil energii, která se dokázala na desce přichytit, a jehlou jsem ji zase vyškrábnul ven, a více než zdatně tak naznačuje jaký je potenciál kapely na koncertech. Zvuk je jednak studiově bohatý a krystalizující, ale cítíte v něm rovněž hrubost garážového jednostopého nahrávání. Muzika jako taková je asi ještě o něco drásavější a hlučnější, než jakou Wollongong představili na předchozí desce. Kdo ale pilně navštěvoval koncerty, nemůže být tímto posunem ani trochu překvapen. Dvouakordové brutálně/brunátné variace jsou prozkoumány ze všech úhlů, přičemž zdánlivá jednoduchost těchto punkcorových lo-fi garážovek je pro mnohé jiné kapely nedosažitelná. Toddův (aspoň myslím, že se na jejich zpěváka/kytaristu dá takhle zavolat) zpěv-recitativ-řev občas přejde až do mečivého chroptění připomínající smutnou událost v životě domácího vepře. Svoje texty cedí přes skřípající zuby, drmolí mezi jejich zbytky a s těmi, které nedokázala vymlátit zpětná vazba, si lehce poradí basa, která je v téhle kapele rovnocenná kytaře a neskomírá upozaděna hlukovými zábaly. Stále tam někde cítím hravost Sebadoh, ale tady je jejich nálada šumivého vína několikrát předestilovaná a obsah alkoholu výsledného moku se lehce přehoupne přes 50%. Po požití je pouze na vás, jestli se začnete shánět po svém očaři, respektive ušaři, respektive psychiatrovi. Wollongong si na touhle deskou prošli peklem a samotného mě zajímá čím budou toho ďábla v sobě vymítat příště. Jo a aby bylo jasno. Tuhle desku nedám z ruky. (Gorg – Czechcore)
Wollongong - Stark Naked
Creeping Macroeconomic Fascism A je to tady! Dlouho očekávaný full-lenght debut kanadsko-českého tria Wollongong je na světě. Po skvělém desetipalci Know Evil a split 7" se spřátelenou Lyssou je tu "Stark Naked Creeping Macroeconomic Fascism", aby vám připravilo tu pravou ušní masáž. Co se týká nabroušenosti zboostrovaných riffů a těžkotonážnosti rytmiky, kapela neustoupila ani o píď. Spíše naopak, novinka je ještě tvrdší než předešlá nahrávka a zpěvák Todd své hlasivky nijak nešetří. A právě tady někde je zakopaný pes. Wollongong na novince překvapivě nepokračují cestou fenomenální fúze garážové hrubosti a melodické hypnotičnosti, s níž přesvědčili na desetipalci, ale dávají přednost agresivní "buldozerní" síle. Nic proti tvrdosti aktuálního hudebního vyjadřování, kapele zcela neupírám ani, že pod nánosy hlučných riffů, brunátné rytmiky a hysterického zpěvo-řevu se jistá porce muzikantské jasnozřivosti neskryla, ale tolik uhrančivých melodických motivů, které spolu s neandrtálským nápřahem tak skvěle zafungovaly na Know Evil, se Wollongong nashromáždit ani zdaleka nepodařilo. A když vás přece jen cosi zaujme, tak máte hnedle dojem, jako byste ty riffy, resp. melodické variace od Wollongong už jednou slyšeli. Jen výjimečně (Faith And Desertion, Modern Man, False Fairies And Fables U) se triu podařilo rozdmýchat pozapomenutou vášeň, při které v minulosti po zádech běhala hejna neviditelných pavouků a zároveň vás nutila do zběsilých šamanských tanců. Říkám to skutečně velice nerad, ale poslech "Stark Naked Creeping Macroeconomic Fascism" mě zklamal. Škoda té promarněné šance. Zbývá jen doufat, že na další nahrávce se Wollongong vrátí ztracená forma z Know Evil a povede se rozfoukat jasný plamen, který jim posvítí na cestu zpět ze slepé uličky k vrcholkům tuzemské post-punkové scény. (FFF – Freemusic) Názory:
WOLLONGONG, GNU, LYSSA - Praha, Klub 007 - 1. prosince 2004 (metopolis) Strahovský
masakr motorovou pilou LYSSA/WOLLONGONG – LAVANDA GASTRICA/IN TIMES OF TROUBLE (SILVER ROCKET) Gnu, Wollongong, Lyssa 14.12.01, klub 007 Strahov (oves - free music) SLUT, GNU, WOLLONGONG, RIVIERA
PLAYBOYZ WOLLONGONG - Know Evil (Que - Doom’s Day; p.koral - rock a pop; silver rocket; day after; x-mist) KLUB MJEJN - 24.05.2000 (a. kocabek - music server)
|
|
